Máme-li dosáhnout dobrých výsledků při pěstování menších a přísných tvarů, musíme dodržovat základní pěstitelské podmínky, jako je vhodná volba podnože a odrůdy.
I když dnes pěstování přísných tvarů není již tolik aktuální, můžeme poznatky získané při jejich tvarování vhodně využít při každém tvarování ovocných dřevin.
Přísně tvarovat můžeme jen odrůdy, které plodí na krátkém dřevě. Výhodou přísných tvarů je, že poskytují ovoce i na malé ploše.
Každý ovocný strom i tvar tvoří plodné orgány i bez řezu, ale vytváří je zpravidla na delším dřevě a na koncích plodných orgánů. V blízkosti kmene a větví je tvoří jen zřídka. Chceme-li získat krátký plodný obrost blízko kosterních větví, musíme ovocné dřevině pomoci řezem. Plodný obrost na tvarovaných větvích musí být krátký, aby neporušoval pěstovaný tvar.
Krátký obrost získáme řezem ve dvou ročních obdobích, a to za vegetace tzv. letním řezem a v době vegetačního klidu zimním (opravným) řezem.
Letní řez, kterým usměrňujeme plodnost a udržujeme tvar, je buď dlouhý, nebo krátký. V dnešní praxi používáme kombinaci obou.
Při dlouhém letním řezu zakracujeme všechny postranní letorosty na tvarované větvi, nikoliv však vedoucí letorosty, které ponecháváme volnému vývinu a které řežeme až v předjaří.
Zakracováním (zaštipováním) postranních letorostů omezujeme jejich růst do délky, takže asimimáty (zásobní látky) se již nespotřebovávají na prodlužující růst, nýbrž na vývin nejspodnějších oček na letorostů, která se postupně přeměňují v listové až květní pupeny.
Poprvé začínáme zaštipovat v druhé polovině května nebo začátkem června. Jakmile postranní letorosty dorostou délky 20 — 25 cm, zaštipujeme je nebo seřezáváme za 4. až 5. normálním listem. Nejníže postavené listy na letorostu, které tvoří listovou růžici, nepočítáme (obr. 51a). S postupem vegetace zakracujeme všechny postranní letorosty tak, jak dorůstají, až do konce srpna.
Letorosty, které po prvním zakracování znovu vyraší a dosáhnou 10 cm, zakracujeme znovu za 2. listem. Vyraší-li některý léto rošt potřetí, zakracujeme jej ihned za 1. listem nebo jej úplně zaštípneme (obr. 51 b).
Vyraší-li po prvním zakracování více postranních letorostů, seřízneme celé rozvětvení nad nejnižším rozvětvením, tzn., ponecháme jen jeden letorost, který zakrátíme za 2. až 4. listem (obr. 52).
51. Dlouhý letní řez: a) letorost po prvním zaštípnutí, b) letorost po druhém zakráčení.
Dlouhý letní řez má dobré výsledky jen u postranních letorostů rostoucích blízko vodorovné polohy, květních pupenů ubývá k úhlu 45°, nad úhel 45° nedocilujeme dobrých výsledků. Po letním dlouhém řezu je nutný zimní opravný řez.
52. Dlouhý letní řez; úprava bujně rostoucích letorostů po prvním zaštipování.
V předjaří, koncem února nebo začátkem března, řežeme především vedoucí výhony a opravným řezem upravujeme postranní a plodný obrost.
Vedoucí výhony řežeme tak, abychom zajistili po celé délce nově se prodlužujícího výhonu pravidelné ovětvení. U středně a slabě rostoucích odrůd řežeme vedoucí výhony za 6. pupenem, u bujně rostoucích odrůd za 9. pupenem. Příliš dlouhý řez vedoucího výhonu má za následek vyrašení pupenů jen v jeho horní části, kdežto spodní část zůstává neovětvena. Řežeme-li naopak u bujně rostoucích odrůd krátce, vyraší všechny pupeny příliš bujně a oddaluje se tvorba květních pupenů. Oba řezy jsou tedy nesprávné. Jak hluboko řezat, posuzujeme podle výsledku řezu z minulého roku. U slabě rostoucích odrůd, které po řezu špatně ovětvují, děláme u níže postavených pupenů půlměsíčkové zářezy, a to nad pupenem, abychom zajistili vyrašení všech pupenů.
Postranní výhony, které jsme jako letorosty v létě dvakrát až třikrát zakracovali, seřízneme za tzv. druhou patkou za prvním pupenem, rostoucím ven nebo do vodorovné polohy.
Starší, z plodonošů rozvětvený obrost zmlazujeme tak, že jej probíráme, aby květní pupeny byly asi na 10— 15 cm od sebe.
Letním dlouhým řezem se plodný jobrost nezíská z letorostů rostoucích svisle nebo v ostrém úhlu. Abychom u těchto letorostů dosáhli krátkého obrostu s dobře vyvinutými pupeny v blízkosti výhonu, používáme krátký letní řez.
Krátký letní řez je opakem dlouhého řezu. Vhodným použitím tohoto řezu snadněji získáme plodný obrost v blízkosti tvarovaného výhonu. Postranní letorosty ponecháváme volně růst do délky 25 — 30 cm. S řezem začínáme později, asi od poloviny června a pokračujeme až do konce srpna. Každý postranní letorost seřízneme nejdříve přípravným řezem (obr. 53a), tj. zkrátíme jej asi o polovinu. (Místo zakracování můžeme letorost jen nalomit nebo nahoužvit.) Tento zásah ukončí spotřebu asimilátu na prodlužující růst, asimiláty se začnou hromadit ve zbylé části letorostů, a tím se podpoří vývin spících oček v listové růžici (na patce).
Po 10 dnech odřežeme letorost až k listové růžici — na patku, asi 1 cm pod normální vyvinutý list. Při tomto řezu je třeba šetřit listy na listové růžici (obr. 53b).
V srpnu při posledním letním řezu seřízneme za 2. až 3. listem letorosty, které jsou delší než 8 cm, ale nedosáhly 20 cm; listovou růžici nepočítáme. Letorosty kratší než 8 cm ponecháme bez řezu.
Vedoucí letorosty tvarovaných výhonů nezakracujeme, nýbrž je necháme volně růst do konce vegetace. Lorettův řez je vysloveně letní; při něm opravný řez téměř odpadá.
Při zimním řezu úměrně zkracujeme vedoucí výhony tvarovaných větví tak, abychom dosáhli po celé jejich délce rovnováhy růstu i pravidelného ovětvení.
53. Krátký letní řez: a) přípravný řez letorostu, b) konečná úprava letorostu řezem na patku.
Krátký řez můžeme použít jen u odrůd plodících na krátkém dřevě. Z hrušní jsou to např. ’Pařížanka‘, 'Avranžská', 'Clappova máslovka', 'Williamsova čáslavka', ’Madame Verte' a ’Drouardova‘, z jabloní 'Sudetská reneta', 'James Grieve', 'Ontario', 'Oldenburgovo', 'Průsvitné letní' atd. Krátký letní řez nelze použít u odrůd plodících na dlouhém dřevě.
Lorettovým řezem dosáhneme toho, že slabě vyvinutá očka na patce se rychle přemění na květní pupeny nebo prorostou v krátké plodné výhony končící květním nebo přípravným listovým pupenem, který se v příští vegetaci přemění na květní. Z biologického hlediska je Lorettův řez příliš násilný a ovocnou dřevinu vyčerpává. Proto musíme takto řezané tvary dobře vyživovat. Dobrých výsledků však dosahujeme jen v teplejších klimatických podmínkách.
V ovocnářské praxi nepoužíváme ani jen dlouhý, ani jen krátký letní řez, nýbrž vhodnou kombinaci obou.
U svisle nebo bujně rostoucích letorostů používáme krátký Lorettův řez. U letorostů rostoucích do vodorovné polohy (v úhlu 45° a pod něj) používáme delší řez a letorosty zakracuje-me za 4. až 6. listem. Zaštipovat začínáme později, aby vzniklo co nejméně předčasného obrostu, který bychom museli znova zakracovat.
Zaštipujeme podle postupného narůstání letorostů. Nejdříve zakracujeme letorosty konkurenční a rostoucí v ostrém úhlu, a to krátkým Lorettovým řezem. Letorosty rostoucí k vodorovné poloze zakracujeme dlouze. Letní řez ukončujeme v srpnu.
Vyraší-li z posledních oček zakráčeného letorostů nový předčasný letorost, necháme jej vyzrát, vyraší-li více předčasných letorostů, zakrátíme celý letorost na nejnižší rozvětvení a ponechaný letorost nekrátíme.
Vedoucí letorosty tvarovaných výhonů necháváme volně růst a upravujeme je až v předjaří řezem.
Nejvhodnější doba pro zimní řez tvarovaných zákrsků je konec února až začátek března, tj. před začátkem vegetace a po přejití nebezpečí hlavních mrazů. Při zimním řezu zakracujeme především vedoucí výhony a opravujeme letní řez.
Vedoucí výhony zakracujeme tak, aby na zbylé části vyrašily všechny pupeny a nevznikla prázdná neovětvená místa. Příliš dlouhý řez má za následek vyrašení pupenů jen v horní části výhonu, zatímco spodní část zůstává neovětvená a vytvářejí se etáže. Při příliš krátkém řezu naopak vyraší všechny pupeny příliš bujně na úkor plodného dřeva. Hloubku řezu posuzujeme podle výsledku řezu z minulého roku a podle ovětvení vedoucího výhonu.
U odrůd, které špatně ovětvují, můžeme po řezu udělat na vedoucích výhonech půlměsíčkové zářezy nad pupeny.
Příliš hustý obrost na vedoucím výhonu probíráme tak, aby vzdálenost postranního obrostu byla asi 10 cm.
Postranní výhony řezané Lorettovým řezem jsou zpravidla krátké a není třeba je řezat. Také slabý plodný obrost, který roste do vodorovné polohy a je dlouhý asi 12 — 20 cm, neza-kracujeme, nýbrž ponecháme volnému vývinu.
Postranní výhony zaštipované v létě dlouhým řezem seře-záváme v místě zaštípnutí za prvním pupenem druhé patky.
Všechny bujně rostoucí výhony, které narostly kolmo nebo v ostrém úhlu a nebyly seříznuty letním řezem, seřízneme na patku.
V prvních letech založení tvaru nezakracujeme delší leto-rosty končící květním pupenem, nýbrž ponecháme je volnému vývinu. Vytvoří-li se z květního pupenu ovoce, zakracujeme tento výhon až v příštím roce při příštím zimním řezu.
Plodný rozvětvený obrost (plodonosné paroží) zmlazujeme na nižší rozvětvení podle stáří a bujnosti vzrůstu. Mladší rozvětvený obrost redukujeme řezem tak, aby květní pupeny byly ve vzdálenosti asi 10 cm od sebe. U mladšího tvaru a bujnějšího růstu řežeme na pupen směřující do vodorovné polohy.
Starší rozvětvený obrost a při slabším růstu řežeme na pupen rostoucí kolmo, aby svou polohou zajišťoval obnovu růstu, a tím i obnovu dřeva.
U přísných tvarů používáme tzv. opravný rez současně s letním řezem, a to tehdy, jestliže jsme zimním řezem nedosáhli předpokládaných výsledků. Například nevytvoří-li se na ponechaném delším plodném výhonu ovoce, zakracujeme jej za 2. až 4. listem. Tím zároveň upravujeme tvar. Stejně tak můžeme letním řezem opravit i ostatní obrost, jestliže jsme nedosáhli předpokládaných výsledků a potřebujeme-li upravit tvar. Tak se stává letní řez opravou zimního řezu.
Přestanou-li tvarované zákrsky tvořit přírůstky vedoucích výhonů a jsou-li jinak zdravé, můžeme je zmladit podobně jako volné tvary, přirozeně se přitom snažíme zachovat jejich tvar. Vedoucí ramena seřízneme nejméně o dvě třetiny délky a všechen obrost na zbývajícím ramenu seřízneme na patku. U zmlazeného ramene nařízneme kůru krátkými podélnými zářezy proti směru růstu, abychom starou kůru uvolnili a umožnili nové tloustnutí tvarovaného výhonu.
Po tomto zmlazení se obnoví nový růst ze spících a adven-tivních pupenů. Z nových letorostů vybereme na každém tvarovaném výhonu jeden a vyvážeme ho do požadovaného tvaru. Ostatní nové letorosty podle polohy růstu výhonu zakrátíme letním řezem jako plodný postranní obrost.
Při zimním řezu upravujeme výhony tak, aby se na nich vytvořil postranní obrost.
Jednotlivé tvary ošetřujeme podle počtu tvarovaných výhonů a jejich polohy.
Svislý kordón je pěstitelský tvar s jedním svislým ramenem, které má být stejnoměrně ovětveno krátkým plodným obrostem. Tento tvar vysazujeme k pevné kostře z latí nebo bambusových hůlek na vzdálenost 100 cm v řadě od sebe.
Po výsadbě zjara seřezáváme tak hluboko, aby na zbylé části výhonu vyrašily všechny pupeny v krátký plodný obrost. U slabě rostoucích odrůd zakracujeme vedoucí výhon za 6. pupenem, u bujně rostoucích odrůd asi za 9. pupenem. Veškerý postranní obrost zakracujeme za 2. až 3. vnějším pupenem. Během vegetace zakracujeme postranní obrost tak, jak dorůstá, letním řezem. V horní části výhonu zakracujeme obrost rostoucí v ostrém úhlu Lorettovým řezem, v nižších částech, kde obrost roste v tupějším úhlu, dlouhým letním řezem. V dalších letech zakracujeme vedoucí výhon podle přírůstku z minulého roku. U odrůd, které špatně obrůstají postranním obrostem, děláme ve spodní části zakráčeného výhonu zářezy nad pupeny.
Postranní obrost podle polohy růstu a délky přírůstků řežeme tak, že bujné výhony a výhony v ostřejším růstovém úhlu seřezáváme na patku, rozvětvené výhony na nejnižší rozvětvení do vodorovné polohy a krátíme je za prvním nebo druhým pupenem. Jsou-li ukončeny květním pupenem, nekrátíme je vůbec.
V období plné plodnosti ošetřujeme vedoucí a postranní obrost letním řezem. V období růstu a plodnosti udržujeme tvar opravným řezem v létě i v zimě.
Doroste-li svislý kordón výšky pomocné kostry (2 — 2,5 m), zakracujeme při zimním řezu vedoucí výhon tak, že jej každoročně zmlazujeme na nižší rozvětvení (např. na konkurenční výhon, který zakracujeme za 1. až 2. pupenem). Postranní obrost v nižší části tvaru, který se špatně obnovuje, udržujeme ve vhodné délce mírným zmlazováním na vnitřní pupen.
Jednoramenný vodorovný kordón je tvar s kmínkem vysokým 40 cm a jedním výhonem vedoucím vodorovně. Vysazujeme jej v řadách na vzdálenost 4 — 5 m od sebe k připravené kostře.
Nosnou kostru si připravíme tak, že na vzdálenost 5 m zatlučeme kolíky (betonové nebo železné sloupky), na které ve výši 40 cm napneme 3 mm pozinkovaný drát tak, abychom jej mohli při pronesení napínat napínací svěrkou.
Po výsadbě vedoucí výhon u tohoto tvaru nezakracujeme, protože by toto zakráčení vyvolalo bujně rostoucí svislý obrost. Místo řezu vyvažujeme konce vedoucího výhonu k šikmo postavené hůlce, abychom mu pomohli v růstu do délky (obr. 54).
Jakmile vedoucí výhon doroste do 30 — 40 cm, vyvážeme jej do vodorovné polohy. Vrchol vedoucího letorostu v délce asi 10—12 cm ponecháme volný a znova jej vyvážeme k šikmo postavené hůlce. Takto postupujeme po celou dobu pěstování. Má-li vrcholový letorost pokračovat v růstu, musí po dobu pěstování stále převyšovat narůstající postranní obrost, který tlumíme zakracováním.
54. Ošetření jednoramenného kordónu po výsadbě; jednoramenný kordón po výsadbě nezakracujeme, místo řezu vyvažujeme vedoucí výhon k šikmo postavené hůlce.
Postranní obrost na jednoramenném kordónu během vegetace zakracujeme podle polohy letorostů. Svisle rostoucí leto-rosty řežeme Lorettovým řezem, letorosty rostoucí do stran dlouhým řezem.
Zimním řezem opravujeme letní řez, tzn., upravujeme hustotu obrostu a mírným zmlazováním jej udržujeme v blízkosti vedoucího ramene, aby se neztratil charakter tvaru. Doros-tou-li ramena jednotlivých stromků k sobě, můžeme je buď vzájemně šroubovat, nebo vyvést v protisměru ve výšce 40 cm k nově připravené kostře.
Dvouramenný kordón pěstujeme obdobně jako jednoramenný kordón. Očkovance vysazujeme na vzdálenost 5 m od sebe ke kostře připravené stejně jako pro jednoramenný kordón.
Ramena po výsadbě vyvážeme k připravené kostře a neřežeme je. Vrcholovou část ramene vyvážeme mírně šikmo k pomocné hůlce, a to tak, aby její vrchol alespoň o 10 cm převyšoval vodorovnou polohu ramene (obr. 55). Tím zajistíme jeho narůstání. Za vegetace prodlužující letorost při délce 40 cm vyvažujeme do vodorovné polohy a posunujeme pomocnou hůlku o 20 — 25 cm. Vrcholovou část necháme znova růst do délky a postupně ji posunutím pomocné hůlky znovu vyvážeme.
55. Ošetření dvouramenného kordónu; při nestejném růstu ramen kratší rameno necháváme růst delší dobu při pomocné hůlce, delší rameno vyvažujeme do vodorovné, popřípadě pod vodorovnou polohu, v žádném případě ramena neřežeme.
Při stejném růstu postupujeme u obou ramen stejně. Při nestejném růstu necháme kratší rameno narůstat déle, rychleji rostoucí rameno vyvažujeme do vodorovné polohy, popřípadě pod vodorovnou polohu. Tímto zásahem buď růst podpoříme (při svislé poloze), nebo jej dočasně zastavujeme (při vodorovné poloze), aniž musíme zakracovat ramena.
Ošetření postranního obrostu je stejné jako u jednoramen-ného kordónu.
Často se stává, že pěstitel nesprávným řezem vyvolá bujný růst letorostů na ramenech v blízkosti kmínku. Tuto bujnost růstu potlačíme zimním řezem tak, že všechny bujně rostoucí výhony na ramenech seřízneme na patku. Každému rameni zajistíme růst dočasným terminálním výhonem, který vyvážeme k pomocné šikmo postavené hůlce. Opakovaný bujný růst za vegetace tlumíme Lorettovým řezem.
U zanedbaných tvarů s nestejně dlouhými rameny zmladí-me obě ramena na stejnou délku a začneme kordón znovu tvarovat, jak již bylo popsáno u zmlazování tvarů.
U-tvar je v podstatě kordón se dvěma rameny rostoucími zpočátku vodorovně a později svisle, takže jeho ramena mají podobu písmene U. Sadbu vysazujeme na vzdálenost 150 — 200 cm k připravené kostře. Ramena pak v té části, která roste vodorovně, ošetřujeme jako vodorovný dvoura-menný kordón, v části rostoucí svisle jako svislý kordón.
Rovnováhu růstu mezi oběma rameny upravujeme zimním řezem vedoucích výhonů ve stejné výši. Za vegetace udržujeme rovnováhu růstu tak, že zaštípneme letorosty bujněji rostoucího ramene, a tím podpoříme růst opožďujícího se ramene.
Při zimním řezu zakracujeme výhony ramen ve stejné výši, aby se pravidelně ovětvila; výhony kratší než 20 cm nezakra-cujeme. Roste-li druhé rameno bujněji, zakrátíme je na délku slabšího ramene.
Postranní obrost ošetřujeme letním dlouhým a krátkým řezem podle polohy výhonu a starší plodný obrost ošetřujeme podle bujnosti růstu a násady květních pupenů. Bujnější letorosty zakracujeme na pupen rostoucí do vodorovné polohy, méně bujný obrost na pupen rostoucí do svislé polohy, tj. do polohy růstu (na vnitřní pupen).
Vyplní-li U-tvar vymezený prostor, tlumíme jeho další růst zakracováním ramen na nižší rozvětvení, které řežeme za -prvním pupenem. Starší tvary, které netvoří již přírůstky, zmlazujeme jako ostatní přísné tvary.
Pěstování ostatních přísných tvarů je v podstatě kombinace vodorovně a svisle vedených kordónů s různým počtem ramen. Úspěch pěstování zajistíme, jestliže včas vyvažujeme vedoucí letorost k připravené kostře a zimním i letním řezem udržujeme v patřičné délce obrost a rovnováhu mezi jednotlivými rameny. Samozřejmě musíme volit vhodnou podnož a odrůdu plodící na krátkém dřevě.
Broskvoně můžeme pěstovat jako U-tvar nebo jako vějířovitou palmetu.
Jednoleté štěpovance vysazujeme ke kostře z latí na vzdálenost 150 — 200 cm, po výsadbě je hluboko seřízneme. Z narůstajících letorostů ponecháme k založení ramen dva vhodně rostoucí, ostatní odřízneme.
Rychle narůstající letorosty ihned při délce 40 — 50 cm tvarujeme podle připravené kostry jako vedoucí výhony do U-tvaru.
Tvarované výhony vedeme 40 cm od kmínku na obě strany. V srpnu až září seřízneme vedoucí výhony o třetinu, aby vyzrálo dřevo; obě ramena musíme seříznout ve stejné výši.
V druhém roce zjara opravíme řez vedoucích výhonů na vhodný pupen a rány ošetříme štěpařským voskem. Postranní předčasný obrost zakrátíme na krátké čípky se dvěma pupeny.
Vedoucí výhony pokračují v růstu a tvoří předčasný obrost. Z krátkých čípků narůstají dva plodné letorosty, které koncem srpna nebo začátkem září zakrátíme na 30 — 40 cm a vyvážeme ke kostře do vodorovné polohy. Stejně jako v minulém roce pozdním letním řezem zakrátíme vedoucí výhony o třetinu.
V následujícím roce v době rašení opravíme řez vedoucích výhonů a zakrátíme předčasný obrost na krátké čípky. Plodné výhony zakrátíme za 3. až 4. párem květních pupenů. V srpnu až v září opakujeme pozdní letní řez zakráčením vedoucích výhonů o třetinu. Plodný obrost narostlý z čípků zakrátíme na 30 — 40 cm a vyvážeme. Odplozený obrost zakrátíme na první rozvětvení nového plodného obrostu, který vyvážeme do vodorovné polohy a zakrátíme na 30 — 40 cm. Kolmo rostoucí obrost z vodorovně vedených ramen na starém dřevě odstraňujeme v průběhu celé vegetace. Postranní obrost, který nevytvořil květní pupeny, zakrátíme na krátký čípek. V tomto sledu vedeme řez i v dalších letech.
Při pěstování volné palmety postupujeme obdobně jako u U-tvaru.
Jednoleté štěpovance vysazujeme na vzdálenost 3 — 4 m v řadě, po výsadbě je hluboko seřízneme, abychom zajistili ujmutí. Z vyrůstajících letorostů vějířovitě vyvážeme k připravené kostře 3 — 5 jako vedoucí výhony.
V pozdním létě, koncem srpna až začátkem září, zakrátíme vedoucí výhony o třetinu, aby vyzrálo dřevo. Zjara opravíme řez vedoucích výhonů a zakrátíme postranní předčasný obrost na krátké čípky se dvěma pupeny.
Další pěstování zůstává obdobné jako při U-tvaru. Všechny řezné rány po jarním řezu ošetříme vždy štěpařským voskem.
Broskvoně, které již netvoří přírůstky nebo které namrzly, zmlazujeme, a to tak, že kosterní výhony zkrátíme na délku 30 — 40 cm. Jsou-li broskvoně zdravé ve dřevě, rychle obnovují růst. Nové letorosty jako nové kosterní výhony rozvedeme k připravené kostře.
Při pěstování broskvoní se řídíme pravidlem, že broskvoň plodí na jednoletém dřevě, které narůstá ze dřeva dvouletého.
Meruňky můžeme pěstovat jako vějířovité palmety. Přísnější tvarování meruňky nesnášejí. Vysazujeme je k připravené laťové kostře na vzdálenost 5 m.
Po výsadbě štěpovance hluboko seřízneme tak jako při volné korunce. Nové letorosty vějířovitě vyvážeme k laťové kostře jako kosterní výhony. V druhém roce kosterní větve seřízneme pod předčasné rozvětvení. Od 3. až 4. roku vedoucí výhony jen vyvažujeme a dále neřežeme.
Příští rok v létě, od poloviny července do poloviny srpna, zakrátíme postranní obrost na 25 — 30 cm a vyvážeme jej mírně šikmo ke kostře. Zahušťující obrost odřízneme.
V předjaří před rozkvětem zakracujeme jednoleté výhony postranního obrostu, jsou-li delší než 20 cm, o třetinu, abychom podpořili tvorbu nového plodného obrostu. Plodné výhony zakracujeme nad vegetativním pupenem.
V dalších letech můžeme příliš rozvětvené plodné dřevo redukovat nad prvním nebo druhým rozvětvením.
Průklest meruněk děláme v červenci a do poloviny srpna.
K tvarování jsou vhodné jen odrůdy s převislým vzrůstem (např. ’Moreleiská‘). Korunku zakládáme tak jako u volného tvaru. Výchovný řez děláme do 4. až 5. roku. Kosterní výhony vyvažujeme k připravené laťové kostře jako vějířovitou palmetu. Postranní obrost v červenci až srpnu plošně vyvážeme a zjara jej zakrátíme na 15 — 20 cm, aby se rozvětvil. Odplozený obrost zmlazujeme do dvouletého dřeva na mladší rozvětvení, a to rovněž v červenci až srpnu.
Vřetenové zákrsky se odlišují od volných zákrsků tím, že nemají větve ve skupinách (etážích), nýbrž po celé délce hlavního terminálního výhonu. Větve zavádíme do vodorovné polohy ohýbáním nebo řezem. Ve tvaru vřetene můžeme pěstovat jabloně a hrušně. Vřetena vysazujeme na menší vzdálenost, abychom plně využili půdu.
Vřetenové zákrsky pěstujeme na slabě rostoucích podnožích, na kterých začínají velmi brzy plodit. Plodí pravidelně a poskytují z jednotky plochy vysoké výnosy. Dosahují při dobrém ošetření za plné plodnosti stáří 20 — 25 let. Podmínkou dobrých výsledků je dobrá výživa a půda nezaplevelená oddénkatými plevely. Pro tyto tvary se osvědčily středně bujně rostoucí odrůdy, které tvoří krátký plodný obrost.
Vřetenové zákrsky můžeme pěstovat dvojím způsobem, a to buď na vnější, nebo na vnitřní pupen.
Po podzimní výsadbě upravíme počet kosterních výhonů na 3 tak, aby byly pravidelně rozmístěny. Výhony odstraňujeme ob jeden. Jejich bujný růst podpoříme hlubokým zakráčením. Řežeme na vnější pupen a dbáme přitom o zachování rovnováhy řezu (řežeme ve stejné výši). Vedoucí výhon řežeme tak, aby přesahoval rovnováhu zakráčených výhonů asi o 10— 15 cm. Tím vzniká široký pyramidální tvar (obr. 56a).
56. Řez vřetenového zákrsku na vnější pupen: a) v prvním roce tvarování, b) v dalších letech.
Jakmile kosterní výhony vyraší a letorosty dosáhnou 40 — 50 cm, vyvážeme je do mírně šikmé až vodorovné polohy k pomocným kolíčkům nebo ke kmínku (obr. 56b). K vázání používáme nejlépe papírové motouzy. Smyčku na letorostu děláme volnou, aby se motouz nezařezával. Místo motouzu můžeme také použít upravená ohybadla ze zinkového drátu, drát však musíme včas odstranit, aby se také nezařezával. Letorosty zpravidla ohýbáme v období mezi první a druhou mízou, tj. asi začátkem července.
Tímto zásahem dosáhneme zpomalení růstu a tvorbu květních pupenů po celé délce výhonu. Letním řezem zakrátíme nežádoucí svisle rostoucí letorosty. Pokud jsme tak neučinili v létě, zakracujeme svisle rostoucí obrost na patku v předjaří. Letorosty rostoucí pod terminálním výhonem necháváme volně růst a neohýbáme je.
V příštím roce zjara ponecháme pod terminálním výhonem dva vhodně rostoucí výhony v odstupu 10—15 cm nad sebou jako základ dalších větví. Volíme je tak, aby se střídavě rozkládaly do meziprostoru nižších tvarovaných větví. Ostatní výhony odřízneme ve větevním kroužku. Ponechané výhony zakrá-.tíme ve stejné výši na 3 — 4 pupeny; řežeme na pupen směřující ven z korunky. Tímto silným zakráčením podpoříme růst nových letorostů. Řez nižších větví omezíme, abychom nevyvolali růst kolmo rostoucích letorostů.
Vedoucí hlavní výhon opět hluboko zakrátíme — asi 10—15 cm nad úroveň dvou zakráčených postranních výhonů.
Když letorosty z ponechaných dvou výhonů v horní části koruny dosáhnou 40 — 50 cm, vyvážeme je do vodorovné polohy.
Ve třetím roce začínají již spodní větve plodit. Výchovný řez u nich odpadá a pokračuje jen v horní části koruny.
Tak vzniká řídká bezpatrová koruna s krátkým plodným obrostem. V pátém až šestém roce podle odrůdy ustává již bujný růst a letorosty není třeba ohýbat. Podle potřeby ještě potlačujeme růst terminálního výhonu a mírným průklestem podpoříme růst postranního obrostu.
57. Rez vřetenového zákrsku na vnitřní pupen: a) v prvním roce tvarování, b) v dalších létech.
U plodnějších odrůd vedeme postranní větve mírně šikmo, u odrůd, které jsou méně plodné nebo rodí později, ohýbáme větve do vodorovné polohy.
Ve tvaru vřetene pěstujeme jen odrůdy plodící na krátkém dřevě. Odrůdy, které plodí na dlouhém dřevě a mají slabé dřevo, nejsou pro pěstování vřetene vhodné, protože rychle zahušťují, sklánějí větve a znemožňují obdělávání půdy.
Abychom nemuseli pracně ohýbat výhony do vodorovné polohy ohybadly nebo vyvažováním, můžeme zakracovat prodlužující postranní výhony na vnitřní pupen (obr. 57a). Z vnitřního pupene zpravidla vyraší bujně rostoucí výhon, kdežto z pupene směřujícího ven vyrazí jen slabší výhon, který směřuje mírně šikmo nebo i do vodorovné polohy.
Příštím rokem zjara odřízneme svisle rostoucí výhon až na výhon rostoucí ven do vodorovné polohy (obr. 57b). Tento způsob pěstování má však tu nevýhodu, že při nevhodné volbě postranního pupene vyrostou dva bujně rostoucí letorosty, které musíme upravit a jeden z nich vyvázat do vodorovné polohy.
Vřetenové zákrsky poskytují velmi dobré výsledky, pokud stačíme udržet půdu v nezapleveleném stavu a ovocné dřeviny dobře vyživujeme. Jakmile se ovocná výsadba zaplevelí vytrvalými plevely, klesne její výnosnost na desetinu. Poněvadž ve starších výsadbách se půda obtížně odpleveluje, hledaly se jiné tvary, které by umožnily lépe obdělávat půdu mezi stromky a přitom by zachovaly dobré vlastnosti vřetene. Odřezáváním postranních větví směřujících do meziřadí vznikla vlastně první ovocná stěna.