Řez ovocných dřevin


Faktory ovlivňující růst a plodnost ovocných dřevin

VLIV PROSTŘEDÍ

Růst a plodnost ovocných dřevin ovlivňují jak klimatičtí a půdní činitelé, tak i agrotechnika, především výživa, závlaha a řez. Samozřejmě, že tyto pro pěstitele nejdůležitější vlastnosti ovocných dřevin závisejí i na správné volbě odrůdy a podnože, zdravotním stavu ovocné rostliny, jejím věku, pěstitelském tvaru atd.

Klimatické faktory (světlo, teplota, složení vzduchu, vzdušná vlhkost, srážky atd.) nemůže pěstitel nijak podstatně změnit tak, aby vyhovovaly potřebám pěstovaných dřevin. Může však ovlivnit jejich působení tím, že výsadbu přizpůsobí klimatickým podmínkám v dané oblasti.

Ovocné dřeviny jsou vesměs rostliny světlomilné, jedině angrešt a rybíz snášejí částečné zastínění. Velmi náročné na světlo jsou maliník, meruňka, broskvoň a třešeň. Množství světla pro ovocné dřeviny upravujeme již při výsadbě vhodnou volbou vzdálenosti. Po výsadbě tvarujeme korunku výchovným řezem. V období plodnosti zajišťujeme potřebné množství světla v koruně průklestem.

Při nedostatku světla se plodnost snižuje. Ovocné dřeviny „vytahují" a při silném zastínění přestávají plodit, plodný obrost postupně odumírá a větve se vyholují. V podmínkách s nižší světelnou intenzitou (na severních svazích, mezi budovami apod.) zakládáme řidší korunu a průklestem ji udržujeme vzdušnou a prosvětlenou. Naopak na dobře osvětlených stanovištích (jižní svahy) můžeme založit hustší korunu. Na světelné poměry uvnitř koruny jsou obzvlášť citlivé peckoviny.

Požadavky ovocných dřevin na tepelné poměry stanoviště respektujeme tím, že v krajích s nižší průměrnou roční teplotou nevysazujeme např. mandloně a broskvoně, nýbrž spíše jabloně a višně.

Jednotlivé u nás pěstované druhy můžeme podle nároku na teplo sestavit do sestupné řady od nejnáročnějších k méně

náročným: mandloň, broskvoň, meruňka, hrušeň, ořešák, Švestka, slíva, jabloň, drobné ovoce a višeň.

Pokud jde o složení vzduchu, mívají starosti pěstitelé / průmyslových krajů. Zde totiž nepříznivě působí příměsi řůzných exhalátů v blízkosti průmyslových středisek nebo velkoměst, zejména oxid siřičitý a uhelnatý, popílek, prach z vápenek nebo cementáren atd., zejména z návětrné strany. Pěstitelé z takových oblastí se musí opravdu dobře informovat, které druhy nebo odrůdy jsou méně citlivé na tyto složky ovzduší (např. velmi odolná je hrušeň ‘Koporečka‘).

Důležitým činitelem je i obsah vodních par ve vzduchu vzdušná vlhkost. V tomto směru 'jsou velmi náročné jabloně. Proto se také dobře daří ve vlhčích podhorských oblastech, v blízkosti vodních ploch, v lesnatých krajinách apod.

Vodní srážky jako jeden z podstatných zdrojů vody zpravidla rozhodují o vhodnosti pěstování jednotlivých druhů. Roční rozdělení srážek v našich zemích není stejnoměrné, převážná většina je soustředěna v podzimních a zimních měsících, zejména v nižších oblastech. V letních měsících v období násady plodů se většinou ovocným rostlinám vody nedostává.

Vodní srážky přicházejí v různé formě, která se může také kladně nebo záporně projevit. Námraza, mokrý sníh a jinovatka lámou větve. Suchý sníh svou izolační schopností chrání kořenový systém před namrznutím (5 cm vrstva sněhu vytváří izolační rozdíl teploty 4—15 °C). Nebezpečnou formou srážek jsou kroupy; kde se vyskytují častěji, tam raději nevysazujeme ovocné dřeviny.

Pokud se náročnosti týče, jsou na srážky nejnáročnější jabloně (900 — 1200 mm ročního průměru), ale náročná je i švestka na odkopku, která kromě dostatku vody vyžaduje i teplo. Podle nároků na vláhu můžeme ovocné druhy sestavit do sestupné řady takto: bobuloviny, jahodník, líska, ořešák, hrušeň, třešeň, broskvoň, meruňka, višeň. Nižší nároky na vodní srážky mají rané a letní druhy a odrůdy ovocných dřevin. Jako nejnižší hranice pro pěstování ovocných druhů se uvádí 420 mm ročních srážek.

Nejvíce vody potřebuje ovocná dřevina na začátku vegetace, v době květu, intenzivního růstu letorostů a kořenů I v období nasazování plodů. Plodící strom vyžaduje více vody než strom neplodící.

Růst a plodnost ovocných rostlin závisí do značné míry na vlastnostech půdy. Nejlépe jim vyhovují hlinité půdy, které lze dobře obdělávat a které obsahují přiměřené množství vláhy a vzduchu a snadno se udržují v drobtovité struktuře. Ovocné rostliny jsou hluboko kořenící rostliny, a proto vyžadují přiměřeně hluboké půdy. Hrušně žádají půdy hluboké nejméně 2 m, jabloně na pláněti 150 cm, třešně a višně na ptáčnici 100—150 cm, meruňky, broskvoně, švestky, slívy 100 cm, zákrskové podnože a drobné ovoce vyžadují půdy s hloubkou alespoň 70 cm. čím je vyšší koruna ovocného stromu, tím hlouběji ovocný strom koření a tím hlubší půdu vyžaduje.

Z tohoto hlediska je velmi důležitá výška hladiny podzemní vody. Druhy s kůlovým kořenem vyžadují nižší hladinu podzemní vody, kdežto druhy s mělčí kořenovou soustavou snesou i vyšší hladinu podzemní vody.

Nepříznivým činitelem, který omezuje růst i plodnost ovocných rostlin, je zvýšený obsah solí v půdě (chloridy, uhličitany, síran sodný a hořečnatý). Na obsah solí v půdě jsou velmi citlivé broskvoně a meruňky.

Při výběru druhů a odrůd pro ovocnou výsadbu také přihlížíme k nadmořské výšce stanoviště, podle níž rozeznáváme polohy nížinné, střední a podhorské a horské.

Za nížinné považujeme v našich zemích polohy s nadmořskou výškou do 250 m. Vyhrazujeme je pro pěstování teplomilných druhů (meruňky, broskvoně, mandloně). Ostatní druhy v této poloze vysazujeme na svahy odvrácené od poledního slunce. Ve středních polohách s nadmořskou výškou 250 — 350 m se daří všem ovocným dřevinám kromě meruněk a broskvoní, které zde můžeme vysazovat jen na chráněná místa.

V polohách nad 350 — 600 m nad mořem, tj. v podhorských a horských polohách, pěstujeme druhy, které mají menší nároky na teplotu a větší nároky na vláhu. Vhodná jsou jen chráněná místa s jižním a jihozápadním sklonem. Severní sklony se pro pěstování ovocných dřevin nehodí. Východní a západní sklony jsou pro ovocnaření méně vhodné.

Místní ráz podnebí, na němž značně závisí vhodnost či nevhodnost stanoviště pro pěstování ovocných druhů, je nejvíce ovlivněn sklonem pozemku k světovým stranám, blízkostí pohoří, vodních ploch, lesů atd. Z tohoto hlediska musíme při volbě druhů a odrůd rozeznávat polohy chráněné od větrných, dále uzavřené kotliny, do nichž proudí studený /duch z okolních svahů a které se nehodí pro ovocné dřeviny.

Některé vlastnosti stanoviště ovocných dřevin můžeme stáli vylepšovat Především dbáme o dobrou zásobu živin v půdě hnojením, potřebu vláhy doplníme závlahou, ze strany převládu jících výsušných větrů vysadíme ochranný pás z lesních dřevin atd.

O podmínkách prostředí pro ovocné dřeviny najde pěstitel dostatek poučení v příslušné literatuře. Zde jsme se o nich stručně zmínili, abychom zdůraznili jejich význam z hlediska řezu.

Čím vhodnější je prostředí, tím lépe ovocné dřeviny rostou, lépe se ujímají, mají delší životnost i větší korunu ovocného stromu nebo tvaru. V dobrém a živném prostředí zpravidla totiž méně řežeme, poněvadž každý hlubší zářez by znamenal další povzbuzení růstu a oddálení plodnosti, čím horší prostředí a chudší půda, tím hůře se rostliny ujímají, mají kratší životnost, vytvářejí menší přírůstky, dříve sice plodí, ale rychleji stárnou. Zde zpravidla musíme povzbuzovat ovocné dřeviny v růstu hlubším řezem a intenzivnější výživou.

ZDRAVOTNÍ STAV

Dalším faktorem ovlivňujícím růst a plodnost je zdravotní stav ovocných rostlin. Rostliny poškozené nebo stále poškozované omezují růst, přinášejí jen podřadné ovoce a pozvolna nebo rychle odumírají.

VLIV VOLBY ODRŮDY A PODNOŽE

O podnožích vhodných pro různé druhy a odrůdy ovocných dřevin existuje rovněž dostatek vhodné odborné literatury. Zde se jen zmíníme o vzájemných vztazích podnože a naštěpované odrůdy, protože i kombinace odrůdy a podnože ovlivňuje způsob a intenzitu řezu.

Jednotlivé podnože a odrůdy jsou různě vzrůstné. Semenáče rostou bujněji než vegetativně množené podnože a také mezi vegetativně množenými podnožemi (např. u jabloní podnože řady M a MM) jsou značné rozdíly v bujnosti růstu. Kombinace bujně rostoucí podnože a bujně rostoucí odrůdy se vyznačují dlouhověkostí, ale i pozdním nástupem plodnosti. Kombinace slabě rostoucí podnože a slabě rostoucí odrůdy se naopak vyznačuje brzkým nástupem plodnosti, ale i krátkým věkem. U bujně rostoucích ovocných dřevin se snažíme uspíšit plodnost ohýbáním větví do vodorovné polohy nebo pod ni. Rovněž výživu řídíme tak, aby podporovala plodnost. U slabě rostoucích kombinací usilujeme pravidelným a vhodně voleným průklestem co nejvíce oddálit období stárnutí.

VLIV POLOHY VÝHONU

V předchozích odstavcích jsme se zmínili o tom, že plodnost ovocné dřeviny podpoříme a uspíšíme ohýbáním výhonů.

16. Vliv polohy výhonu na růst a plodnost: a) poloha růstu, b) poloha růstu a plodnosti, c) poloha plodnosti.

Poloha výhonu je totiž důležitým činitelem ovlivňujícím růst a plodnost ovocné dřeviny.

Kolmo rostoucí výhon vytváří především vegetativní orgány, větví se v ostřejším úhlu a zřídkakdy se na něm vytvářejí plodné orgány.

Na výhonech rostoucích v úhlu přibližně 45 ° se z terminálního pupenu vyvíjí prodlužující výhon a z postranních pupenů se zčásti vytvářejí plodné orgány, zčásti vegetativní orgány. Poloha výhonu blížící se k vodorovné a pod vodorovnou je poloha plodnosti. V této poloze se omezuje růst a tvoří se především plodné orgány (obr. 16).

Poloha výhonu je důležitým činitelem, který plně využíváme při všech způsobech tvarování ovocných dřevin, ať již řezem, nebo jen ohýbáním do určitého odklonného úhlu.


nahoru Přihlásit





Vyzkoušejte moderní laboratoře TÜV NORD