Řez ovocných dřevin


Novodobé způsoby pěstování ovocných dřevin

OVOCNÉ STĚNY

Nedostatky nízkých tvarů vzhledem k agrotechnice odstraňují ovocné stěny, které poskytují všechny výhody nízkých tvarů a přitom umožňují obdělávání půdy, usnadňují práci s hnojením a snadno se ošetřují. Ovocné dřeviny v ovocných stěnách brzo plodí, ovoce je lépe vyvinuté a snadno se sklízí.

Plošné tvary můžeme pěstovat v malých i velkých výsadbách. Nejvhodnější druhy pro tyto tvary jsou jabloně a hrušně, ale i ostatní ovocné druhy se dají pěstovat ve tvaru ovocné stěny.

Nevýhodou ovocných stěn je, že na jaře hrozí větší nebezpečí zmrzání květů a mladých plůdků. Také náklady na založení výsadby jsou větší, protože ovocné stěny lze pěstovat jen na oploceném pozemku a na jednotku plochy je větší počet jedinců.

V posledních deseti letech se pěstování ovocných stěn věnuje velká pozornost. Je několik směrů, podle kterých se využívají již známé zkušenosti. Jde především o volbu podnože v kombinaci s ohýbáním buď výhonů, nebo větví do různých poloh. Čím bujnější podnož použijeme, tím větší vzdálenost volíme při výsadbě, přičemž výhony nebo i větve ohýbáme do vodorovné až pod vodorovnou polohu. Při slaběji rostoucích podnožích volíme menší vzdálenost výsadby a výhony, letorosty nebo větve ohýbáme jen v mírném sklonu, tj. v úhlu 30-45 °.

Dalším činitelem, který ovlivňuje současné způsoby pěstování ovocných stěn, je obnova dřeva. Vychází se ze zkušenosti, že nejkvalitnější ovoce poskytuje nejmladší dřevo. V tomto směru se uplatňuje podnož i ohýbání a zmlazování výhonů, tj. zásahy, které mají vyvolat novou tvorbu dřeva.

U ovocných stěn rozlišujeme dva základní způsoby pěstování, a to stěny samonosné a stěny s pomocnou nosnou konstrukcí. Metodik pěstování je u nás i ve světě mnoho. Pro osvětlení některé z nich uvádíme:

Ruzyňská palmeta

V bývalé Ovocnickozahradnické škole v Ruzyni Otto Boček před 40 lety uvedl nový tvar, který nazval ruzyňská palmeta. Podstatou této metody je co nejméně řezat a místo řezu vyvažovat jednoleté výhony pod vodorovnou polohu tak, aby ohnuté rameno tvořilo s kmínkem úhel asi 30°. Pro ruzyňskou palmetu doporučoval Boček bujně rostoucí podnože stejně jako pro čtvrtkmeny (M 1, M 2, pláně, semenáč). Jednoletí nebo dvouletí štěpovanci se vysazují v řadách na vzdálenost 150 — 200 cm, přičemž vzdálenost řad je 3 — 4 m. Po výsadbě se palmeta neřeže, nýbrž se ponechává volnému vývinu do druhého roku.

V druhém roce se hlavní výhon i ramena, jsou-li dlouhá alespoň 1 m, ohýbají zjara v úhlu 30° pod vodorovnou polohu k pomocným kolíkům. Vedoucí výhon se ohne vpravo nebo vlevo ve směru řady k některému již ohnutému rameni (obr. 58).

58. Založení ruzyňské palmety.

Z nejvyššího místa ohnutého výhonu vyrůstají během vegetace nové letorosty. Letorost v nejvyšším místě roste zpravidla nejbujněji a po stranách rostou jeden až dva letorosty slabší. Nejdelší letorost se ponechává volně růst, postranní letorosty se mohou zakrátit letním Lorettovým řezem; pokud je nezakrátíme v létě, uděláme to v příštím roce zjara na patku.

Ponechaný nejdelší výhon z každého ramene opět zjara ohýbáme do oblouku ve směru řady k nižším ramenům (obr. 59). Ohnuté výhony vyvažujeme volně s větší smyčkou, aby se nezaškrcovaly. Takto postupujeme i v následujících letech. Ohýbané výhony nikdy nezakracujeme.

Postranní plodný obrost necháváme volně růst. Svisle rostoucí obrost, pokud nemá tvořit další rameno, zakracujeme v létě letním řezem, v předjaří na patku.

Ramena vzájemně prorostou a vytvářejí souvislou stěnu v šíři asi 1 m. Tuto stěnu pěstujeme do výše 2 — 2,5 m. Po 6 — 7 letech pěstování ustává bujný růst a je nutný průklest.

59. Vedení ruzyňské palmety v dalších letech.

Kladem této stěny je brzká plodnost, snadné ošetření i sklizeň ovoce.

Nedostatkem je, že v chudších půdách při předčasném ohnutí stromky zababčí, naopak při bujném růstu po 5 — 7 letech příliš zahustí a pak dávají jen podřadné ovoce. Dále se tomuto způsobu pěstování vytýká, že při výšce 2 — 2,5 m stromky ve spodních částech prosýchají a spodní ramena postupně odumírají.

Ruzyňská palmeta má dnes řadu modifikací.

Mělnický způsob pěstování ovocné stěny

Na Mělníce, kde je písčitá půda, se osvědčilo po výsadbě jednoletý nebo dvouletý Špičák hluboko seříznout a vynutit bujný růst až na stanovišti. Aby se udržel užší tvar, je vhodné, místo pomocných kolíků natáhnout 1 pomocný 3mm pozinkovaný drát ve výši 50 — 60 cm, ke kterému se ramena vyvažují.

Palmeta se pěstuje jen do výše 150 cm, aby všechny práce s řezem a sklizní byly v dosahu rukou. Kromě toho si nižší stěny vzájemně nestíní. Ramena se ohýbají, až když dosáhnou délky 100—150 cm. Celá ovocná stěna se v krátké době vzájemně propojí. Od 5. roku se odplozená ramena odřezávají a nahrazují se novými rameny s mladým plodným dřevem.

Jednoletý Špičák na bujněji rostoucích podnožích (M 1, M 2, pláně, semenáč) se vysazuje na vzdálenost 200 — 250 cm v řadách vzdálených od sebe 4 m. Po výsadbě se Špičák seřízne ve výši 40 — 50 cm. Z nově rostoucích letorostů se ponechá bujně rostoucí terminální a jeden slaběji rostoucí postranní, ostatní se zakrátí letním řezem.

V příštím roce, má-li stromek výšku 120—150 cm, vyvážeme jej v úhlu 30° pod vodorovnou polohu k vodícímu drátu. Druhý slaběji rostoucí výhon převezme úlohu terminálního výhonu; je-li delší než 40 — 50 cm, seřízneme jej na délku 40 cm. Z nově rostoucích letorostů ponecháme terminální leto-rost a jeden slaběji rostoucí postranní letorost, ostatní zakrátí-me letním řezem (obr. 60).

Na ohnutém rameni zakracujeme všechny svisle rostoucí letorosty.

V dalším roce na jaře ohneme ponechaný terminální výhon na protilehlou stranu a jeho fukci převezme postranní výhon, který zakrátíme na 40 cm. Z nově rostoucích letorostů ponecháme terminální a jeden slaběji rostoucí, ostatní zakrátíme letním řezem.

60. Mělnický způsob tvarování palmety: a) zakráčení v prvním roce, b,c) ohnutí a nahrazování terminálního výhonu postranním zakráčeným výhonem.

Na ohnutých ramenech zakracujeme všechny svisle rostoucí letorosty letním řezem. Zimním řezem odřezáváme na patku všechen svisle rostoucí obrost, pokud není ukončen květním pupenem. Takto pěstujeme ramena i v dalších letech až do výšky stěny 150 cm.

V pátém až šestém roce si připravíme náhradní výhony nebo větve pro zmlazování a obnovu dřeva. Z nejnižšího ramene v blízkosti kmene vybereme jeden výhon tak, aby převyšoval obrost nejvyššího ramene o 15 — 20 cm; můžeme použít i postranní ovětvení, které vyvážeme do kolmé polohy. Vybraný převyšující výhon z nejnižšího ramene převezme funkci terminálního výhonu. Po této úpravě rychle narůstá do výše 150 cm. Všechny kolmo rostoucí letorosty na nejvyšších ramenech během vegetace zakrátíme.

Zjara dalšího roku začínáme zmlazovat tak, že nejnižší odplozené rameno odřízneme a ohnutím terminálního výhonu zaplníme uprázdněné místo novým mladým dřevem. Jako terminál vybereme nový výhon z dalšího nejnižšího odploze-ného ramene (obr. 61).

61. Výběr nového terminálního výhonu z nejnižšího ramene, kterým nahrazujeme odplozené rameno v následujícím roce.

Z nejvyšších ramen při zmlazování již nové terminální výhony nevybíráme. Zvyšovaly by nám ovocnou stěnu.

Každoroční obnova terminálního výhonu zajišťuje přirozený růst a je ventilem bujnosti růstu. Plodný a pracovní prostor nepřesahuje výšku 150 cm.

Pracné vyvažování nahradíme háčkováním k nižším ramenům nebo k vodícímu drátu. K háčkování použijeme pozinkovaný drát průměru 3 mm a délky 30 cm, který si upravíme do tvaru písmene S. Urychlí nám to práci s vyvažováním nejméně 5krát. Vyvažujeme pomocí háčků tak, aby nevznikly oblouky, ale táhlý úhel 30°. Háčky z pozinkovaného drátu použijeme i v dalších letech.

Ramena po vyvázání zatvrdnou a vytvoří tak nosnou kostru pro další vyvažování. Šířku tvaru upravujeme buď řezem, nebo vyvázáním delších postranních výhonů ve směru řady.

Při letním zakracování můžeme práci urychlit tak, že kromě terminálních výhonů všechny kolmo rostoucí letorosty buď zakrátíme nůžkami, nebo zasečkujeme ostrým srpem. Stačí jedno zakráčení koncem června až začátkem července.

Při tomto způsobu pěstování využíváme bujně rostoucí podnože, ohýbání i stálou obnovu plodného dřeva.

Werderská stěna

Werderská stěna je modifikací ruzyňské palmety. Metodiku jejího pěstování vypracoval Koch z NDR a konzultoval ji s O. Bočkem.

Palmety se vysazují jako dvouletí štěpovanci na bujnějších podnožích (M 11, pláně nebo semenáč). Sázejí se do sponu 3 — 4 m (vzdálenost v řadách) x 2 — 3 m (vzdálenost řad). Po výsadbě se ramena i hlavní výhon hluboko zakrátí. V dalších letech se již nezakracují ani ramena, ani hlavní výhon, odstraňují se jen konkurenční výhony. Postranní ramena se ohýbají v mírně šikmém úhlu od 30 do 45° podle bujnosti odrůdy (obr. 62).

Zjara se na obou ramenech vyvažují dovnitř rostoucí výhony pod vodorovnou polohu. Hlavní výhon se ponechává volně růst bez řezu.

Ve třetím až čtvrtém roce se hlavní výhon ohýbá ve směru řady až k nejnižšímu rozvětvení. Tím se omezí jeho růst ve prospěch plodnosti a zároveň se podpoří růst obou ramen (obr. 63).

62. Založení werderské palmety.

63. Werderská palmeta ve 3. až 4. roce.

V 5. až 6. roce se celý hlavní výhon po odplození odřezává k nejnižšímu rozvětvení, a tím se celý tvar zmlazuje ve prospěch růstu ramen (obr. 64).

Tento způsob pěstování předpokládá bujnější podnože, ohýbání výhonů a včasné prosvětlení (zmlazení) celého tvaru.

64. Werderská palmeta v 5. až 6. roce.

Těchobuzická stěna

Těchobuzická ovocná stěna je samonosná a dorůstá šíře 120—150 cm.

Jednoleté štěpovance na bujnějších podnožích vysazujeme do řad vzdálených 2 — 2,5 m při vzdálenosti v řadě 4 m od sebe. První až druhý rok je pěstujeme jako svislý kordón s krátkým postranním obrostem, tzn., že je zjara zakracujeme o třetinu až polovinu a postranní obrost během vegetace zakracujeme dlouhým letním řezem.

65. Založení těchobuzické palmety.

66. Vedení těchobuzické palmety v dalších letech.

Ve třetím roce hlavní výhon nezakracujeme, nýbrž celý kordón ohneme ve směru řady v mírně šikmém úhlu (asi 45°). Po ohnutí během vegetace ze šikmo vedeného tvaru vyrůstají bujnější svisle rostoucí letorosty. Jeden z nich (ve vzdálenosti asi 60 cm od země) ponecháme volně růst, ostatní zakrátíme na patku (obr. 65).

Ponechaný svisle rostoucí výhon (ve 4. až 5. roce) zjara zakrátíme o třetinu, aby se vytvořil pravidelný postranní obrost, který během vegetace zakracujeme letním dlouhým řezem.

V šestém roce ohneme svisle rostoucí výhon v protisměru, a tak vytvoříme základ druhého ramene. Bujněji rostoucí rameno mírně zakrátíme, a tím vyrovnáme růst obou ramen. Druhé rameno, které jsme ohýbali, nezakracujeme.

Další rameno vypěstujeme obdobným způsobem v odstupu 60 cm a po jeho vývinu je znovu ohýbáme v protisměru prvního původního ramene (obr. 66).

Rez záleží v odstraňování nežádoucích svisle rostoucích le-torostů nebo výhonů.

Jsou-li přírůstky kratší než 10 cm, postupně zmlazujeme.

Při tomto způsobu se využívá podnož, ohýbání do polohy plodnosti a řez.

Bouche-Thomasova stěna

Bouche-Thomasova stěna je francouzský způsob vedení a zavedl je Bouche-Thomas v Angeru. Jsou to samonosné ovocné stěny.

Jednoletý štěpovanec jabloně pěstovaný na podnoži M 2 nebo hrušeň na kdouloni se záměrně vysazují hlouběji asi o 10 cm, aby štěpovaná odrůda pustila vlastní kořeny. Tím se má dosáhnout zlepšené výživy v době plodnosti.

Štěpovanci se vysazují do řad hnízdově na vzdálenost 60—80 cm od sebe. Mezi hnízdy tvořenými dvěma štěpovanci je vzdálenost 2 — 2,5 m. Řady jsou od sebe vzdálené 3 — 4 m. Štěpovanci se vysazují v mírném sklonu (svírají s povrchem půdy úhel asi 30°) tak, že směřují ven z hnízda (obr. 67).

Po výsadbě se nepoužívá žádný řez. Letorosty prorůstající ze šikmo vedených Štěpovanců se ponechávají volně růst. Při hustém ovětvení se některé svisle rostoucí letorosty ( v odstupu 30 — 40 cm) ohnou do převislé polohy. Ostatní se ponechají volně růst.

Řezem se odstraňují jen konkurenční výhony pod terminálem. Dosáhnou-li kolmo rostoucí výhony 150 — 200 cm, ohýbají se zjara do protilehlé strany v úhlu 30°. Křižující se výhony se v místě křížení převazují měkkým izolovaným drátem (obr. 68).

Po třetím roce vzniká pevná souvislá stěna.

Průklestem a postupným zmlazováním se udržuje rovnováha mezi růstem a plodností.

Tento způsob využívá v prvních letech vlivu podnože a ohýbání do úhlu 30°, překořeněním vlastními kořeny v době plodnosti se má dosáhnout lepší výživy a nového růstu.

67. Založení Bouche-Thomasovy stěny.

68. Vedení Bouche-Thomasovy stěny.

Italská stěna

V severní Itálii se pěstují tzv. italské ovocné stěny. Tato forma pěstování se rozšířila v Jugoslávii, Bulharsku i v jiných státech.

Je to palmetový tvar pěstovaný na podpůrné drátěnce s několika tahy drátu.

Jednoletí štěpovanci se vysazují na vzdálenost podle použité podnože; na pláněti ve sponu 4 X 4 m, na typových podnožích a kdouloni ve sponu 2 X 3 m. Po výsadbě se štěpovanci hluboko seříznou, aby se ujali a podpořil se růst.

V druhém roce se vyberou dva vhodně rostoucí výhony ve směru řad a vyváží se k pomocným kolíkům v úhlu 30 — 45°. Postranní výhony se seříznou hlubším řezem ve stejné výši, hlavní výhon se zakrátí o 15 — 20 cm nad úroveň seříznutých ramen.

Když svisle rostoucí letorosty na ramenou i hlavním výhonu dosáhnou délky 60 cm, vyvážou se koncem července až začátkem srpna do převislé polohy.

Ve třetím roce se vybuduje drátěnka se 4 tahy drátu upevněného na betonových nebo akátových sloupcích. První tah drátu se upevňuje ve výši 100 cm, další tahy se podle druhu a podnože upevňují ve vzdálenostech 50 — 90 cm nad sebou. K nim se pak vyvažuje italská stěna.

Od třetího roku se zjara hluboko zakracují vedoucí výhony ramen i terminálu, aby se podpořil růst postranního obrostu. Postranní obrost, který roste kolmo nebo v ostrém úhlu, se každoročně v červenci až srpnu ohýbá pod vodorovnou polohu (obr. 69).

Další etáže se zakládají až po plném vývinu nižší etáže. Ve vhodné vzdálenosti se na hlavním výhonu ponechají vybrané letorosty volně růst (za vegetace se neohýbají) a zjara se hluboko seříznou asi 10—15 cm nad úrovní nižší etáže (obr. 70).

Jednotlivé etáže se zakládají podle druhu a podnože v odstupu 50—150 cm. U jabloní, hrušní, slivoní a meruněk na semenáči nebo na pláněti je tento dostup 90—120 cm, u třešní 120—150 cm, u štěpovanců jabloně na typových podnožích a u hrušní na kdouloni 50 — 70 cm.

Růst se ukončuje u druhů pěstovaných na bujně rostoucích podnožích ve výšce 3,5 — 4 m, na slabě rostoucích podnožích ve výšce 2 — 2,5 m.

69. Založení italské palmety.

Průklestem a zmlazováním se upravuje rovnováha mezi růstem a plodností.

70. Vedení italské palmety.

Delbardova ovocná stěna (tricroisillon, křížová palmeta)

Delbardova ovocná stěna je francouzský způsob pěstování. Tyto ovocné stěny se pěstují na opěrné drátěnce o pěti drátech vedených ve vzdálenostech nad sebou 30 — 43 — 43 — 43 — 40 cm. Metodika je vypracovaná pro jmenovitě vybrané odrůdy a podnože (tabulka).

Jednoletí štěpovanci se vysazují k drátěnce podle vzrůstnosti odrůdy a podnože na vzdálenost 150 — 450 cm v řadách, při vzdálenosti řad 3,5 — 4 m.

Tabulka 1

Údaje pro pěstování jabloní v Delbardových ovocných stěnách

Podnož

M 9

M 2

M 4

M 7

M 11

Vzdálenost v řadách (cm)

150

200

250

350

450

Úhel odklonu ramen (ve0)

49

41

35

26

21

Vzdálenost ramen od kmínku (cm)

56

65

71

77

80

Štěpovance pěstujeme ve tvaru písmene Y, tj. bez hlavního výhonu, a to tak, že ve výši 30 cm vyvedeme ze štěpovance první dvě ramena. Obě ramena vyvážeme podle odrůdy a podnože do předepsaného úhlu 49 — 21°. Z každého ramene při dalším pěstování v předepsané (propočítané) vzdálenosti založíme nové rameno, které vyvážeme do protisměru rovnoběžně se základním ramenem.

Sousední štěpovanci vedení stejným způsobem se v průběhu pěstování vzájemně překříží svými rameny. Než tato ramena dorostou k pátému drátu, mají již jen mírný růst (obr. 71).

Na všech ramenech se v průběhu pěstování odstraňují všechny svisle rostoucí letorosty nebo výhony. Postranní obrost se zakracuje dlouhým řezem. Vedoucí výhony ramen se řezem udržují v rovnováze růstu.

71. Schéma Delbardovy palmety.

Metodika pěstování je vypracována pro odrůdy ’Golden Delicious', 'Delicious červený', 'Parména zlatá zimní', ’Wil-liamsova čáslavka', 'Boskova lahvice'.

Delbardovy ovocné stěny jsou zajímavé tím, že názorně vyjadřují nejvhodnější polohu plodnosti i růstu u vybraných odrůd na různě volených podnožích.

Čím bujnější je podnož, tím větší vzdálenost se volí při výsadbě a zároveň tupější úhel odklonu do polohy plodnosti. Při použití slabě rostoucí podnože se naopak volí menší vzdálenost výsadby a ostřejší úhel ve prospěch růstu.

Závěr k ovocným stěnám

Po čtyřiceti letech uplynulých od první průkopnické práce O. Bočka byly u nás i ve světě vypracovány různé metodiky pěstování ovocných stěn. Tyto způsoby se zkoumají a ověřují v našich výzkumných ovocnářských ústavech i šlechtitelských

72. Ovocná stěna v kvetu.

stanicích. Kromě toho si každý ovocnářský podnik i pěstitel může vytvořit vlastní variantu podle konkrétních podmínek.

Ve formě ovocných stěn můžeme pěstovat všechny druhy. Nejvíce propracovaných metod mají jabloně a hrušně, pro ostatní druhy se hledají vhodné způsoby. Při pěstování ovocných dřevin ve formě ovocných stěn je třeba přihlédnout k charakteru růstu druhu, odrůdy i použité podnože.

Podstatné je, na jakém dřevě a v jaké poloze plodné výhony nejlépe nasazují květní pupeny.

Vycházíme-li ze současných zkušeností, víme, že odrůdy bujnějšího vzrůstu a na bujnějších podnožích omezíme v růstu ve prospěch plodnosti ohýbáním až do úhlu 30° pod vodorovnou polohu. Naopak u odrůd slabšího vzrůstu a na slaběji rostoucích podnožích volíme vzpřímenější růst (odklon od svislé polohy asi 45°). Plodnost zde ovlivňuje především podnož a růstu napomáháme vzpřímenějším vedením ramen.

Vedení řad u všech způsobů pěstování se jednoznačně doporučuje ve směru sever — jih. Takto směrované řady umožňují oslunění ovocné stěny z obou stran. Na svažitém pozemku však s ohledem na větší možnost eroze vysazujeme řady po vrstevnicích.

73. Ruzyňská palmeta hrušní na Státním statku v Roudnici.

O otázce, zda použít vedení ovocných stěn na pomocné konstrukci nebo volit samonosný tvar, rozhodují investice i nároky na odborné síly. Při použití nosné konstrukce se zvyšují investiční náklady, ale je snazší práce se zaváděním a údržbou určitého systému vedení ovocné stěny. Samonosná ovocná stěna je méně nákladná při založení, ale pracněji se udržuje.

O vzdálenosti řad ve velkých výsadbách rozhoduje předpokládaná mechanizace související s pracovní uličkou mezi řadami a osvětlení celé ovocné stěny. V současné době se doporučuje vzdálenost 4 m, v menších výsadbách dostatečné oslu-nění.

Vzdálenost výsadby ovocných stromků v řadách je dána bujností druhu, odrůdy i podnože. Naším úkolem je plně využít vymezený prostor s ohledem na asimilaci. Ani zde nesmíme opomenout, že ovocné dřeviny jsou rostliny světlomilné.

PÁSOVÉ VÝSADBY

Pásovými výsadbami jsou dnes všechny výsadby v obdélníkovém nebo kosodélníkovém sponu. Jejich význam záleží v možnosti využití mechanizace při celé agrotechnice pěstování ovoce. Mohou to být polokmeny, čtvrtkmeny, zákrsky i vřetena, záleží na intenzifikaci pěstování. Koruny ovocných stromů se upravují výchovným řezem jako u volných tvarů s tím rozdílem, že vodorovný průřez korunou v nejširším místě má mít v plné plodnosti elipsovitý tvar a jednotlivé koruny se vzájemně dotýkají. V meziřadí zůstává pracovní ulička široká 2,5 m. U těchto výsadeb se dosahuje dobrých ekonomických výsledků, ale zůstává zde namáhavá práce ve sklizni ze žebříku nebo plošin. Proto se stále více uplatňuje tendence využívat nízké tvary a slabě rostoucí podnože a hledají se způsoby, jak bez velkého vyvažování a řezu dosáhnout vysokých výnosů kvalitního ovoce. Jedním z těchto způsobů jsou zahuštěné pásové výsadby. U nás jsou to např. zahuštěné výsadby štíhlého vřetene podle S. Brabce nebo Vogtovy zahuštěné pásové výsadby zákrsku.

74. Pásová výsadba vřetenových zákrsků JZD Lhenice.

ZAHUŠTĚNÉ VÝSADBY

U nás jsou např. zahuštěné výsadby podle S. Brabce z Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích. Jabloně na podnoži M 9 se vysazují ve sponu 300 — 350 cm x 60 cm, tzn. 5000 — 5500 jedinců na 1 ha, hrušně na kdouloni ve sponu 300 x 150 cm, tj. 2178 jedinců na 1 ha.

Stromky se pěstují ve tvaru úzkého vřetene nebo volnějšího kordónu. Pro tento způsob pěstování se podnože štěpují ve výši 20 — 30 cm. Štěpovanci se vysazují hlouběji, aby se zlepšila stabilita stromku. Po výsadbě zjara se štěpovanec seřízne o třetinu. V létě se konkurenční letorost a letorosty rostoucí v ostrém úhlu seříznou na patku (listovou růžici). Ostatní letorosty rostoucí v tupějším úhlu se ponechají volně růst. Zimní a letní řez se opakuje i v příštích letech. Zahušťující a odplozený obrost se v období plodnosti zmlazuje na nižší rozvětvení.

Vogtovy zahuštěné pásové výsadby

V Německé demokratické republice v kooperačním sdružení ovocnařících závodů Halle-Saale-Obst vypracoval kolektiv oborných pracovníků pod vedením Alberta Vogta metodiku pěstování zahuštěné pásové výsadby na dvou souběžně vedených drátech s nosnými kosterními větvemi, na kterých se obměňují plodné větve.

Pro tyto zahuštěné pásové výsadby se staví nosná drátěnka, která je budována ze dvou tahů 4mm drátu. Jednotlivé tahy drátu se vedou souběžně ve vzdálenosti 80 cm od sebe a ve výši 80 cm nad zemí. Drát se upevňuje na betonové nebo dřevěné sloupky ve vzdálenosti 5 — 10 m od sebe.

Středem těchto drátěnek se vysazují zákrsky v hustém sponu podle vzrůstnosti odrůdy a podnože na vymezenou vzdálenost.

Vogtovy zahuštěné pásové výsadby mají dvě varianty a pěstují se buď se dvěma, nebo čtyřmi rameny. Vzdálenost v řadách je závislá na podnoži a plánovaném způsobu tvarování (se dvěma nebo čtyřmi rameny). Vzdálenost řad se volí v rozmezí 420 — 450 cm.

Při modifikaci se dvěma rameny se zákrsky vysazují v řadách na vzdálenost 70—120 cm. Zjara se odřízne vedoucí výhon až k vhodnému rozvětvení dvou kosterních výhonů, které se nezakracují, nýbrž se vyvažují vodorovně kolmo proti sobě na souběžně vedené dráty. Tato ramena vytvoří nosnou kostru pro další tvarování (obr. 75).

Při tvarování ze čtyř ramen se zákrsky vysazují v řadách podle použité podnože na vzdálenost 120 — 230 cm. Zjara se odřízne hlavní výhon k rozvětvení čtyř kosterních výhonů. Ponechané výhony se neřežou, nýbrž se vodorovně vyvádí k drátěnce tak, aby v půdoryse vytvořily podobu písmene X.

Nosné kosterní výhony se vyvažují i v druhém roce, až se vzájemně dotýkají s kosterními výhony sousedních zákrsků. Podle vzdálenosti čtyřramenných zákrsků v řadách mohou jednotlivá ramena dorůst délky 70—120 cm.

Na jednotlivých ramenech se nechává narůst postranní a vybraný kolmo rostoucí obrost. Kolmo rostoucí obrost, který narůstá do různě dlouhých větví, se po odplození zmlazuje, a to tak, že se celá odplozená větev odřezává na patku nosného ramene. Obměna odplozených větví se dělá v různě dlouhém časovém intervalu podle odrůdy a podnože.

75. Vogtovy ovocné pásové výsadby: a) úprava korunky se dvěma výhony a tvarování na nosné konstrukci, b) úprava korunky se čtyřmi výhony a tvarování na nosné konstrukci.

Tato metoda pěstování využívá vlivu podnože a známé zkušenosti, že na mladém dřevě narůstá nejkvalitnější ovoce. Po založení ramen vylučuje pracné vyvažování, které nahrazuje jednoduchým odřezáváním odplozeného dřeva.

Obměna plodného dřeva v tříletém cyklu

Velmi výkonné odrůdy na slabě rostoucích podnožích pěstujeme v tříletém cyklu (napr. 'Golden Delicious' na M 9 a M 26, ’Idared‘ na M 26).

76. Obměna plodného dřeva na nosných ramenech v tříletém cyklu; dvě větve plodí, dvě se větví a dva letorosty jsou připravené jako náhrada za odplozené dřevo.

Po výsadbě zjara vyvážeme kosterní výhony vodorovně k drátěnce. Za vegetace ponecháme na každém vodorovně vyvázaném rameni dva kolmo rostoucí letorosty v odstupu 20 cm, ostatní zakrátíme letním řezem.

V druhém roce zjara máme na dvouletém rameni dva kolmo rostoucí výhony a krátký postranní obrost, který v tomto roce může již plodit. Kolmo rostoucí výhony pokračují v růstu a větví se novými letorosty. Na vodorovně vedeném rameni v odstupu 20 cm ponecháme narůst dva nové kolmo rostoucí letorosty, ostatní zakrátíme letním řezem.

Ve třetím roce plodí dvouletá kolmo rostoucí větev a větví se jednoleté výhony. Na rameni necháváme narůst dva nové kolmo rostoucí letorosty.

Ve čtvrtém roce tříleté odplozené větve odřízneme. Cyklus se opakuje, dvě větve plodí, dva výhony se větví, dva letorosty nahrazují odplozené větve (obr. 76).

Obměna plodného dřeva ve čtyřletém cyklu

Odrůdy středně výkonné na slabě rostoucích podnožích a odrůdy velmi výkonné na středně vzrůstných podnožích se pěstují v cyklu 4 let (např. 'Golden Delicious' na M 4, 'Idared' na M 4 a MM 106, ’Spartan‘ na M 26, 'McIntosh' na M 9, M 26, 'Starkrimson' na M 26). Na nosném rameni narůstají dva jednoleté výhony, které se větví, dvě dvouleté větve a dvě tříleté větve, které plodí. V 5. roce se 4 čtyřleté odplozené větve zjara odřezávají a nahrazují letorosty.

Obměna plodného dřeva v pětiletém cyklu

Odrůdy středně výkonné na středně vzrůstných podnožích se pěstují v pětiletém cyklu (např. ’Spartan‘ na MM 106, M 7, M 4, 'Starkrimson' na MM 106, M 7, M 4). V šestém roce se pětileté odplozené větve odřezávají a nahrazují dvěma novými letorosty.


nahoru Přihlásit





Rychlá a profesionální certifikace výrobních postupů