Vyklíčením semene začíná ovocná dřevina nový životní cyklus, prochází životními čili věkovými obdobími, a to obdobím růstu, obdobím plodnosti a obdobím stárnutí (obr. 1). Jednotlivá období přitom nelze chápat izolovaně, neboť jedno přechází do druhého a má svou fázi nástupu, vrcholu i poklesu. Doba trvání jednotlivých období je různá podle druhu, podnože, odrůdy, ekologických podmínek a zásahů agrotech-niky. Každé jednotlivé období může procházet pomaleji nebo rychleji. Ke každému období patří určitá nutná agrotechnická opatření (řez, hnojení, ochrana, závlaha atd.).
1. Životní období ovocných rostlin: a) období růstu, b) období plodnosti, c) období stárnutí.
Z hlediska maximálního užitku, který může ovocná dřevina za svůj život poskytnout, je důležité, aby pěstitel dokázal vhodnými zásahy co nejvíce prodloužit období plodnosti.
Období růstu
Období růstu začíná vyklíčením semene nebo zakořeněním vegetativně množené podnože a končí začátkem plodnosti ovocné dřeviny. V tomto období zaměřujeme celou agrotechniku ve školce a na trvalém stanovišti tak, abychom zajistili zdravý růst dřeviny a promyšleným řezem i racionální výživou vytvořili žádaný pěstitelský tvar s pravidelným ovětvením plodného dřeva. Ve školce je to úprava podnože, po naštěpování tvarujeme štěpovance řezem (řez obrostu a řez na korunku) a po výsadbě na trvalé stanoviště zajišťujeme vlastním výchovným řezem úpravu kosterních větví a rozmístění plodného obrostu až do začátku plodnosti.
Období plodnosti
Období plodnosti se má vyznačovat intenzívní a pravidelnou plodností. Navazuje na období růstu. Charakteristická pro ně je tvorba plodného obrostu uvnitř celé koruny a přiměřené narůstání (prodlužování) kosterních větví s novým plodným obrostem. Končí odumíráním plodného obrostu uvnitř koruny a tvorbou plodného obrostu jen po obvodu koruny bez dalšího prodlužujícího růstu koruny.
V tomto období zaměřujeme celou agrotechniku k pravidelné plodnosti tak, aby ovocná dřevina nejen plodila, ale přiměřeným růstem zvětšovala a obnovovala plodné dřevo. Na ag-rotechnice záleží, aby toto období bylo co nejdelší.
V tomto období vyžaduje ovocná dřevina udržovací řez čili průklest, kterým zajišťujeme světelné poměry uvnitř koruny, a tím i přiměřenou asimilaci. Kromě toho větším či menším průklestem můžeme upravovat rovnováhu mezi růstem a plodností.
Období stárnutí
Období stárnutí se ohlašuje silným prosýcháním plodného obrostu uvnitř koruny a tvorbou plodného obrostu po obvodu koruny. V pokročilejší fázi tohoto období se obnovuje růst nových letorostů a výhonů u paty koruny, tzv. vlků. Kosterní větve prosýchají, koruna se zmenšuje. V konečné fázi odumírají celé větve i s kmenem a obnovuje se růst od paty (z kořenů) ovocné dřeviny.
Stárnutí ovocné dřeviny můžeme oddálit a obnovit období plodnosti včasným zmlazením. Zmlazení je silný zásah do života ovocné dřeviny. Je to záměrný hluboký řez, kterým zmenšíme korunu, a tím změníme poměr kořenů ke koruně ve prospěch kořenové soustavy, jež může lépe vyživovat dřevinu, a tak obnovit růst a prodloužit její životnost i plodnost. Pokud nepomohlo zmlazení a odumírají již kosterní větve, je z ekonomického hlediska zbytečné toto období prodlužovat a je lépe ovocnou dřevinu vykácet.
Věkovými obdobími procházejí všechny dřeviny, ovšem délku trvání jednotlivých období může pěstitel do značné míry ovlivnit např. volbou podnože, odrůdy a stanoviště a také vhodnou agrotechnikou (řez, výživa atd.). Z ekonomického hlediska máme zájem především na co nejdelším období plodnosti.
Během roku nastávají u ovocných dřevin pravidelné změny v životních projevech. Období vegetace se střídá s obdobím vegetačního klidu v souhlasu s průběhem klimatických podmínek.
Naše kulturní ovocné rostliny jsou dobře přizpůsobeny průběhu klimatických změn našeho zeměpisného pásma. Začínají vegetovat s nástupem příznivých podmínek na jaře a končí vegetaci za nepříznivých podmínek koncem podzimu a začátkem zimy.
Na rostlinách můžeme každoročně za vegetace pozorovat určitý sled životních projevů. Ovocné rostliny raší, kvetou, tvoří plody a ukončují vegetaci opadem listů vždy v pravidelném pořádku v souhlasu s postupem vegetace. Tyto pozorovatelné vnější projevy, které souvisejí jak s povahou rostliny (vlastnosti druhu či odrůdy, věk rostliny apod.), tak i s průběhem počasí daného roku, nazýváme fenologickými fázemi čili fenofázemi.
U ovocných dřevin známe tyto fenofáze: rašení, vegetativní růst, kvetení, zakládání a diferenciace pupenů, oplodnění, vývoj plodů, vyzrání pletiv a hromadění zásobních látek, opad listů a vegetační klid.
Průběh fenofází je provázen také vnitřními změnami, které postupně nastávají u jednotlivých orgánů, pletiv a buněk.
Nástup a trvání jednotlivých fenofází závisí sice na průběhu počasí, ale liší se nejen u jednotlivých druhů, nýbrž i u jednotlivých odrůd v rámci druhů (rané a pozdní odrůdy). Je tedy důležité znát průběh fenofází u jednotlivých odrůd např. z hlediska odrůdové skladby s ohledem na opylovací poměry nebo z hlediska doby zrání plodů, ale i z hlediska doby vhodné k očkování nebo k řezu.
Fenofáze rašení je počátkem vegetační doby ovocné rostliny. Pro nástup rašení jsou důležité průměrné denní teploty v předcházejících 2 — 3 týdnech.
Fenofáze kvetení začíná rozkvětem poupat, která se vytvořila již v minulém vegetačním období, a končí odkvětem nejméně 75% květů.
Fenofáze růstu začíná vytvářením mladých letorostů a končí založením jejich vrcholových pupenů. Růst ovocných dřevin probíhá jinak v životním období růstu, tj. v mládí, jinak v období plodnosti a jinak ve stáří.
V životním období růstu, tj. do začátku plodnosti, ovocná dřevina roste ve dvou obdobích, a to v období první a v období druhé mízy. Období první mízy, které trvá od jara do poloviny června, je charakteristické intenzívní asimilací a velkým prouděním asimilátů do vegetativních a listových pupenů. Vyrašením pupenů v letorosty a listy růst postupně ustává.
Po krátkém období 10—14 dnů nastává opět období růstu, tj. období druhé mízy, které trvá různě dlouho. Je charakteristické prouděním asimilátů do nově narůstajících letorostů. Po vytvoření nové listové plochy bujný růst opět ustává, letorosty vyzrávají a ukončí růst vytvořením vegetativních pupenů.
V životním období plodnosti nové letorosty rostou jen za první mízy. Růst v období druhé mízy je omezen spotřebou asimilátů na vývin plodů a generativních orgánů pro příští rok (diferenciaci květních pupenů).
Zde právě vynikne důležitost dobré výživy. Dobře živená dřevina, která za jarního bujného růstu vytvořila velkou asi- 1 milační plochu, dokáže vyprodukovat dostatek asimilátů na výživu vyvíjejících se plodů i na tvorbu plodných orgánů pro
příští rok. Při špatné výživě se u ovocných dřevin projeví periodicita růstu a plodnosti. V roce, kdy je velká násada kvě-tů, ovocný strom vytvoří v době jarního růstu jen nepatrné přírůstky. Omezená asimilační plocha a nedostatečná výživa jsou příčinou malé tvorby asimilátů, které dřevina spotřebuje na výživu vyvíjejících se plodů (ani nestačí všechny plody vyživit, takže nastane velký propad ovoce) a nemá již dostatek asimilátů na tvorbu plodných orgánů pro příští rok (neproběhne diferenciace květních pupenů). V následujícím roce, kdy je malá nebo žádná násada květů, ovocná dřevina tvoří nové přírůstky, a protože nespotřebuje asimiláty na vývoj plodů, má jich dostatek pro diferenciaci květních pupenů. Tyto výkyvy růstu a plodnosti můžeme omezit nebo odstranit přiměřenou výživou a průklestem (úpravou poměru koruny ke kořenům).
V období plodnosti ovocné dřeviny narůstají již méně do délky, ale vytvářejí postranní plodný obrost. U jádrovin je růst omezován násadou plodů, asimiláty se spotřebovávají na vývin plodů a diferenciaci květních pupenů pro příští rok. Přírůstky druhé mízy jsou jen nepatrné nebo žádné. U peckovin, kde plodnost je podmíněna mladými přírůstky, roste ovocná dřevina jak v první, tak v druhé míze, jen přírůstky vedoucích i postranních letorostů se každoročně zkracují. Starší odploze-né dřevo uvnitř koruny buď odumírá, nebo se jen nepatrně prodlužuje.
V životním období stárnutí ovocné dřeviny se nové přírůstky nevytvářejí. Plodný obrost udumírá, kosterní i postranní větve se vyholují. Vedoucí výhony u jádrovin nejsou ukončeny vegetativním pupenem, nýbrž květními pupeny, při nedostatku výživy jen listovými pupeny.
O fenofázi diferenciace květních pupenů pojednává samostatná stať. O fenofázích oplodnění, vývoje plodů, vyzrávání pletiv a hromadění zásobních látek nepojedná-váme, i když jsou velmi důležité z hlediska tvorby úrody ovoce, neboť problémy týkající se životních pochodů ovocných dřevin během těchto fenofázi nesouvisejí bezprostředně s řezem.
Fenofáze vegetačního klidu začíná ukončením růstu a projevuje se opadem listů. V našem mírném pásmu je vynucena zimním obdobím. Je to však klid pomyslný. V tomto období ovocná dřevina dokončuje jeden vegetační cyklus a druhý připravuje. Zpomaluje se látková výměna a dokončuje se přeměna vegetativních i květních orgánů.
Fenofáze diferenciace květních pupenů začíná vznikem květních pupenů a končí vytvořením tyčinek a pestíků uzavřených v těchto pupenech. U ovocných stromů zakládání a diferenciace květních pupenů neprobíhá v roce kvetení, nýbrž v předchozím roce. Během této fenofáze se z meristémů obsažených v základech pupenů diferencují základy příštích orgánů.
Předpokladem plodnosti je založení květních pupenů. Všechna očka v úžlabí listů jsou na počátku vegetačního období stejná, tedy jen vegetativní. Postupem vegetace a vlivem prostředí se část vegetativních oček na plodných výhonech přeměňuje neboli diferencuje na květní pupeny. U jádrovin diferenciace probíhá na jednoletém dřevě, u peckovin na letorostu. Jen některé odrůdy jádrovin diferencují jako peckoviny na letorostu.
Vlastní diferenciace probíhá ve dvou fázích. První fáze přeměny nastává ihned po plném vývinu vegetativních orgánů v letních měsících. U jabloní, hrušní, třešní, višní a broskvoní začíná koncem května až začátkem června. U meruněk a rybízu v červnu, u slivoní a švestek v červnu až červenci. U mandloní v červenci a u angreštů v červenci až srpnu. Konečná fáze prvního období je patrna po dvou měsících, když již můžeme rozpoznávat květní pupeny.
Druhá fáze diferenciace květních pupenů nastává u druhů mírného pásma v zimních měsících a trvá 1,5 — 3 měsíce.
Přeměna pupenů v květní je podmíněna výživou a klimatickými podmínkami v první i druhé fázi diferenciace.
V první fázi se má průměrná teplota pohybovat u jádrovin nad 15 °C a u peckovin v rozmezí 15 — 22 °C. Pokud se týče výživy, má převyšovat v první fázi dusík, jehož podíl ve formě bílkovin nemá v plodném obrostu klesnout pod 75 — 80% obsahu v sušině.
Druhá fáze diferenciace květních pupenů je podmíněna nízkými teplotami, a pokud se týče výživy, je podmíněna dostatkem fosforu a přítomností některých stopových prvků. V tomto období se vytvářejí vlastní pohlavní orgány ovocných dřevin.
V období plodnosti ovocná dřevina po odkvětu omezuje růst letorostů a bílkovinný dusík spotřebovává na tvorbu mladých plůdků; jen z přebytků dusíku vytváří násadu květních pupenů pro příští rok. Při nedostatku dusíku nastává zvětšený červnový propad, zastavuje se růst letorostů a omezuje se tvorba květních pupenů pro příští rok. Tím si můžeme vysvětlit periodicitu v plodnosti a růstu.
Chceme-li ovlivnit růst i plodnost, musíme zasáhnout před začátkem diferenciace, a to výživou, popřípadě jinými zákroky, jako je ohýbání, kroužkování atd. Pozdější zásahy do průběhu diferenciace jsou již málo účinné.